muj,fotbal

langový výraz pro rodáky z Liverpoolu. Jsou to vášniví patrioty, hrdí na město, odkud vzešli nesmrtelní Beatles. Pyšnit se tímhle označením nemůže jen tak leckdo. Ale Steven Gerrard, velký liverpoolský šéf, patří k těm, kteří si je zaslouží. Bez debat.

Nejen stejné místo narození pojí Stevena Gerrarda s legendární čtyřkou fenomenálních muzikantů. Je toho mnohem, mnohem víc. Třeba prostý původ. "Fotbal jsem se učil na ulici," popisuje poměry, z nichž vyšel. Posluchače přitom v uších drásá jeho nenapodobitelný liverpoolský přízvuk, kterému často nerozumějí ani obyvatelé ostatních končin Spojeného království.

Se slavnými krajany by si však popovídal bez překážek. I o tom, co mají společného, teď hlavně slávu a uznání. Lidé ho zbožňují, ale velkohubých výroků ve stylu "Jsem větší než Ježíš" se od něj nedočkáte. A přitom pro fanoušky Reds je možná opravdovým Mesiášem… Napíšeme ti hit, jako by si kdysi řekli hudební mágové John Lennon s Paulem McCartneym. Help? Ano, pomoc jistě potřebuje. Sám na všechno nestačí, i když to někdy tak vypadá. Perný den? Ten má skoro pořád. S kapitánskou páskou přijal odpovědnost za úspěch. Jenže Gerrardovi teď zní v hlavě jiný "broučí" šlágr: Tomorrow Never Knows. Zítřek nikdy neví. "Pro trenéra Beníteze je hráčem číslo jedna. Hodlá okolo něj postavit celý tým," říká Rick Parry, výkonný ředitel Liverpoolu.

To je jedna strana příběhu. Tu druhou píše sám hlavní protagonista. "Odejdu, když bude mít klub nízké ambice," hrozí Gerrard. Není těžké uhodnout, co se za těmito slovy schovává. Gerrard je reprezentant. Potřebuje se ukázat na nejvyšší úrovni, hrát špičkový fotbal. A ten se servíruje jen v Lize mistrů.

Stále ovšem není jasné, zda Liverpool usedne k bohatě prostřené tabuli i na podzim. Proto je cíl Gerrardovy pouti tak nejistý. Zato jména nápadníků vešla v notorickou známost. Nepřekvapí: Chelsea, která skupuje talenty z celé země, a Real Madrid, hledající dalšího sólistu Bílého baletu. Gerrardův kamarád Michael Owen, který už do ansámblu patří, bombarduje bývalého spoluhráče telefonáty: "Pořád se na tebe vyptávají!" Nabídky šroubují spirálu do milionových závitů. Začne se psát Bílé album? Zatím ne. Oba giganti už totiž narazili, liverpoolský klenot není jen tak k mání. Parry jim zabouchl dveře k jednacímu stolu: "Steven pro nás znamená víc než peníze. Nezajímá nás 30, 40 nebo 50 milionů liber. Nechceme ho prodat, pokud o to sám nepožádá."

A přitom právě to se už málem stalo. Loni v létě, v době, kdy se v klubu měnil trenér, byl Gerrard na vážkách. Zájem Chelsea zesílil, Portugalec José Mourinho o něj hodně stál. Chtěl dát dohromady reprezentační tandem Gerrard, Lampard. To by bylo skoro nepřemožitelné spojení! "Poprvé v kariéře jsem o přestupu přemýšlel. Ale pak jsem si sedl s rodinou a agentem a rozhodl se zůstat," přiznává Gerrard. Co rozhodlo, kromě srdečního vztahu k červeným barvám?

Nový kouč Rafael Benítez. Ve skutečnosti prý kapitán setrval díky němu. "Vyhrávej s námi," vyzývá ho španělský trenér i nyní, když jeho svěřenec opět přemítá o budoucnosti.

Gerrard má však i jiné obdivovatele. Třeba Alexe Fergusona, vládce Manchesteru United. "Je stejně dobrý, jako byl v jeho věku Roy Keane," srovnává ho se svým chráněncem. Nebýt nesmírné nevraživosti mezi oběma kluby, nejspíš by se Ferguson přidal do zástupu uchazečů o Gerrardovy služby.

Takhle má opačný úkol: vymýšlet způsob, jak jeho umění neutralizovat. Vždycky se to nepodaří. Jednou Gerrard ve vzájemném klání vymetl šibenici a vděční fanoušci tuhle trefu vyhlásili za nejkrásnější gól Liverpoolu v Premier League.

To už je však dávno. Důležitější jsou letošní zásahy. Třeba ten z derby s Evertonem, které liverpoolský kápo rozhodl svým strhujícím výkonem. Trefa za všechny prachy! Oba městští rivalové se totiž tahají o 4. místo - vstupenku do předkola Ligy mistrů. Gerrard navíc vyhrál i soukromý zápas. Jeho bratranec Anthony totiž nastupuje za Everton.

Zdá se, že to byl zásadní obrat v sezoně, která do té doby jela jako na horské dráze. Namáhavý výšlap a hned vzápětí strmý sešup. Za pár dní už se vyjasní. A pak se ukáže, zda Gerrardova smlouva do roku 2007 nezůstane jenom cárem papíru. Zda nezazní teskné beatlesovské Yesterday. Ale vždyť je tady velká výzva - titul, na který fanoušci historicky nejúspěšnějšího anglického klubu čekají už patnáct let.

Steven Gerrard a dres se třemi lvy na prsou, to už dnes neodmyslitelně patří k sobě. Ačkoli vlastně stále patří k nastupující generaci, je liverpoolský záložník v tomto směru bohatě popsanou knihou. Jeho reprezentační kariéru rámují prestižní bitvy s odvěkými rivaly. Debut v národním týmu si odbyl už den po svých dvacátých narozeninách, těsně před evropským šampionátem v Belgii a Nizozemsku. Trenér Kevin Keegan ho tam nakonec vzal s sebou, aby mladík sbíral zkušenosti.

Povedlo se mnohem víc, Gerrard přispěl k památné výhře nad Německem. Celkově to však byl výbuch, kolébka fotbalu se překotila už v základní skupině. Keegan pár měsíců nato podal demisi a začala éra Svena-Görana Erikssona.

Ten přistoupil k radikálnímu řezu a postavil svou filozofii na perspektivních hráčích. Dostalo se tedy i na Gerrarda, ale dlouho panoval zásadní problém: Kam s ním? Při obrovském přetlaku ve středu hřiště nakonec Švéd často využíval Gerrardových schopností v roli levého záložníka, kteří jsou v Anglii nedostatkovým zbožím.

Na mistrovství světa 2002 však jeho služby musel oželet. Gerrard si poranil třísla a šel na operaci. Prvním velkým turnajem, který odehrál jako plnoprávný člen základní sestavy, tak bylo loňské EURO. V úvodním duelu s Francií sahala Anglie po vítězství - jenže pak se Gerrard dopustil nepochopitelné hrubky. Zpětnou přihrávkou nabídl šanci Thierrymu Henrymu, přišel faul, penalta! Angličanům zbyly nakonec oči pro pláč. Nebýt téhle chyby, možná by se celý turnaj vyvíjel úplně jinak… Vzhledem ke svému věku ale "Stevie G" může tohle zaváhání ještě mnohokrát napravit. Vždyť už jednou dokázal, že se polepšil. Seběhlo se to následovně...

Na sraz národního mužstva před kvalifikačním zápasem s Řeckem na podzim 2002 dorazil přímo z hospody. Popíjel s přáteli v southportském baru Republik Vodka a choval se stylově - několik lahví čirého moku padlo za vlast. Ani ve dvě v noci se reprezentant neměl k odchodu. Zpráva se donesla i k Erikssonovi, a tak hříšník hned putoval ke kajícné zpovědi. "Steven všechno vysvětlil a omluvil se," řekl tehdy mluvčí Anglické fotbalové asociace Paul Newman. Na hřišti se potom Gerrard radoval z postupu na světový šampionát. Od té doby seká dobrotu. A na tenhle malý škraloup si už ani nevzpomene.